Říkají mi Skřítek a jsem drobný čokoládová pejsek. Vzhledem ke svému věku mám ucházející zdravotní stav, teda zubů už moc nemám a proto mi jazýček vypadává z tlamičky. Tetku často dostanu tím, že odejdu sám zkontrolovat dvůr kočičími vrátky. Často pak lítá po baráku a hledá mě, přitom já hlídám venku. Prý že jsem samorost, ale tak uznejte sami – doma mám teplo, plnou misku, místo v pelíšku a ven se dostanu kdy chci, tak přeci nikoho nepotřebuji. Do veselého starobince čivav jsem se dostal spolu s Jiřinkou a Viktorem po tom, co nám zemřel páníček. Děkuji za virtuální adopci rodině Šuráňovým.