Říkají mi Sisi a jsem krásná čokoládová fenečka, žádné nevybouřené kůzle, jak říká tetka. Do Veselého starobince čivav jsem se dostala z nevhodných podmínek, protože moji původní páníčkové mě nechali ve tmě a vlhku spolu s dalšími fenkami, abychom jen rodily štěňata znovu a znovu. Plavou mi zadní nožky, protože na nich nemám prý žádné svaly, což můžu dohnat běháním – tak lítám všude kolem, kam mě pustí. Zubiska mám prý v cajku, zkouším je používat na největším členovi Samantě, protože se mi velký psi vůbec nelíbí, mám z nich strach a ona velká je. Další, na kom bych zuby vyzkoušela jsou děti a kočky, no prý se mám naučit chytat myši, když kocoura vyháním. Až se trošku uklidím, budu si hledat nový domov, bez koček, dětí a velkých psů, potřebuju páníčky co nejvíc pro sebe, aby mi pomohli s chůzí na vodítku, hygienou a ukázali mi lásku, kterou zatím dobře neznám. Děkujeme nové rodině, že dala Sisi nový domov.