Říkají mi Nela nebo Nelinka, jsem už starší dáma, která se ráda sluní a má svůj klid. Do azylu mě tetka vzala z otřesných podmínek, přišla jsem s čerstvým císařem a obrovskou bolavou boulí, kterou nazývala kýlou. Porodila jsem za život spoustu štěňat, které jsem ani neměla šanci pořádně vychovat, i když bych to určitě zvládala na jedničku. Teď už si spolu s dalšíma babkama ze starobince jenom vyprávíme, že ten špatný sen už skončil a nám je dobře. Prý mám ale šelest na srdíčku, tak si návštěvu veteriny užívám více než bych sama chtěla, ale za mlsky se to dá vydržet.