Říkají mi Nanynka, sloužila jsem jako „stroj na štěňátka“ a žila od mala v kurníku. Ve svých 2 letech jsem měla za sebou několik domácích císařských řezů, což mému drobnému tělíčku dalo velkou ránu. Díky tomu a otřesným podmínkám, ve kterých mě drželi, jsem příliš nenarostla a tak do dnes vypadám se svou váhou 2 kg jako štěně. Ráda spím, válím se a odpočívám. Nemyslete si, s ostatníma si také čas od času zaskotačím, ale oni umí štěkat a to já neumím, navíc bojuji se zeleným zákalem, který mi způsobuje postupnou ztrátu zraku. Nejraději mám, když mi tetka uvaří masíčko a místo vody dá do mističky mlíčko.

Mám taky svýho adoptivního tátu, pana Suchochleba, který mi každý měsíc posílá korunky na dobrou baštu, veterinu a další potřebné věcičky pro mou maličkost. Občas se setkáme osobně, třeba na Dni pro čivavy, a to je vždy hezký den. Jsem moc ráda, že ho mám!